|
|
|
Aktuálne
Časopis Fragment / F. R. & G. (fan page) 
|
<<
späť na Fragment ročník 1992, číslo 6 Každý rok se to opakuje. Podívej, tam kvete stará broskev a tam nesměle vyráží první travička. O stavení dál důstojně kráčí husa s housatama. Přikopou vracejí se prvňáčci ze školy a letitý poštmistr na staré poště stále razítkuje. Může se přetrhnout, jak se říká. A večer ve staveních zhášejí elektrická světla a poddávají se namodralému světelnému toku televise při sledování volby Miss ČSFR. Každý rok je to stejné. To jaro nepředěláš, starý skeptiku. Řada dívek, levá noha lehce vysunuta, suggeruješ si vojenskou jednotku, přecházející do lahodného pohovu. Kameraman jednou sjede ty ztepilé (ano, i stepilé!) krásky. Effekt rovnající se procházce libosadem. Tolik ušlechtile samorostlé krásy! Než – představím porotu. Na čelném místě vidíme zpěváka, o němž před patnácti, dvaceti lety nepsali jinak, než o zlatém hlasu z Prahy. Vidíme souveréna, mládence ze starých časů a dobrou kopu: teď však krabatí tvář a dumá o pořadí. Sošnost připomínající Rodina Myslitele. Pak kamera švenkuje na dalším porotci, jimž není nikdo jiný, než ředitel továrny na výrobu těstovin, sponsor celého večera. Přemítavá tvář, osobnost neustále se otáčející směrem regionálním, nicméně oživení pořadu, o tom není pochyb. Muž po jeho boku je prý ředitelem „vepy“ a tedy producentem bagounů. Prasečkář s oroseným čelem je poněkud nesvůj. Po levici má známého herce, ještě stále krasavce, pyšného na svoji tvář fretky, i když čas nemilosrdně vysušil a pergamenově vyhladil to, co bylo kůží. Je klidný tento brach a s nepostřehnutelně suchým humorem uděluje své 10-tky a 9,9-tky, snad aby zdůraznil mystický rozdíl jedné desetiny při hodnocení délky nohou úchvatné končící v jakémsi Nekonečnu, lidově označovaném slovem, jež se nesluší opakovat. Vedle sedí sloupkař z Mladého světa, hlava holá, plnovousí protkaný stříbrem. V očích vyrovnaná směs zkušenosti a rozšafné moudrosti, čerpané snad ještě v čase Osvobozeného divadla. Kuličkové pero rejdí po papíře a chce zachytiti co nejvíc impressí a dívčích associací. Zlatým hřebem poroty (možno-li tak nazvat dvoumetrákového rhapsoda české humoristické prosy) je osobnost důkladná a nepřehlédnutelná. Dává interwiew a musíš obdivovati člověka zapáleného pro svoji věc. Tento kantovský systematik je viditelně rozrušen, neboť objevil kategorie tvarů ňader a není možno ho odstaviti od mikrofonu, když vysvětluje essence hruškovitosti, melounovitosti, pomerančovitosti, ba i švestkovitosti. Kreslí křídou ona mythická tělesa a rosolovitě se přelévá na dvou metrech čtverečních. V případě nerozhodných součtů chybí kriteria. Pamětník vzpomene na „zlatá šedesátá“, kdy adeptky na titul Miss byly podrobeny testu intelligence. Musíme uznat, že otázky typu „Jaké je hlavní město Dánska“ a „Který slavný spisovatel napsal hru R.U.R.“ mířily často do černého a přinejmenším vnesly trochu světla do temné oblasti pocitů a tužeb nazývané – poněkud zjednodušeně – Krásou. Tytam jsou ty časy, kdy krása, moudrost a karakter tvořily zvláštní gesamtkunstwerk. Plným právem to všechno odnes čas. Řekněte jen, jak symbolicky spojit velikost ňader s věrností a přelétavostí! A tak s potěšením konstatujeme osmnáctiletou nepovadlost a devatenáctiletou nohatost bez křečových žil. Víc není možno. Deset let přejde, přeletí a všechno bude jiné. Potom nepomůžou Bratislavské kosmetické a tukové závody, ani sám Dior. Autor si bude s barokním básníkem Adamem Michnou z Otradovic opakovat verše: Balšánová zejtra
vůně Dnes obdivujeme vítězný typ. Jsem šťastná, praví zlatá Miss, som šťastná, říká Miss stříbrná. Pochybnosti má jen televisní divák. Proč vybrali právě tu nosatou, ptají se básníka. A básník krčí rameny. Neví. Vše je iracionální. Nosaté vždycky
vyhrávají.
|
Obálka
čísla:
Obsah
čísla: |
|
|