| |
Aktuálne
Podujatia
Archív
Redakcia
História
Knižná edícia
Predplatné
Kontakty
|
|
Fragment
ročník 1996, číslo 1-2
Vladimíra Čerepková
Tohle
SEMENA
Semena
klíčí ve světle i ve tmě
trsy se dělí na podzim
Tišší hráči po koutech zahrady
mávají nebeskými křídly
Křídla
jsou duhová i mlžná
a věčně blankytně zářící
Zimní hráči v podzimu sedící
nosí v duši semena
křídel duhových
NEUPŘÍMNOST
VĚCÍ
Kdy se
konečně dočkám velkého vzkazu
na neviditelných dveřích
co znamená třeba: Dojdi domů včas
Tisíce kohoutků se prolíná v malém očním světle
Že podzim? Zrcadlo zapadané listím
Čínské anebo nakřáplé v životní velikosti
úsměv
Jedem
si pro obrysy
tenkým ledem prosvítá led
SEN
Vstala
jsem a do oka mi padly
zelené protější červánky
z jiných oken
někdo tam vstával do bývalých dnů
byla jsem to já
jako v kalendáři vyvedená
a zrovna jsem z těch oken odjížděla na cestu
otiskovala palec na úředno
a bylo mi jako bývá fialovým horám
v dobách pravěku
EVĚ
Nemluv
se mnou jako s mrtvým
nemluv se mnou jakobych mrtev byl
mluv se mnou
jakobych se nenarodil
mluv se mnou jako bych stromem byl
TOHLE
Už navždycky
potřebuje spát
ale nezhasínejte ji předtím
než konečně nastoupí
k velké nádražní věci
bez písmen
Prázdný
Prázdná
NIKDO
Nikdo
není nahoře
nikdo neposlouchá
nikdo nás nemůže slyšet
ani nahoře
ani dole
ani blízko
ani hlasitě
je to na světě
anebo není
ta kresba na stěně
DOPROVOD
Když jdeš
naproti k vlaku
jakobys nevěděl že celé nádraží
je osazeno uniformovanými houslemi
jejichž tklivé tóny tě vyprovodí
na vrkající autobus
kde zpocen můžeš vydechovat prach z cesty
a jednotlivé součásti své bývalé bytosti
Zavři
za sebou vrata muchomůrky
a přijď mi naproti v převleku
velkého netopýra
aby tě člověk poznal hned u přívozu
tam u malé ledové řeky
DAVIDOVI
C.
Už beru
svoje vlnovky
a spěchám k sádrovně
kamenné a bezejmenné
přípravě
plné mastných skvrn
mořských stínů
slov
Letět
si lesem říct
píšu vám
bez žádných přibližných myšlenek
být sytý
znamená být sám
a ztratit pohyby
celého zeleného dne
Co přes
noc shoří
patří popelu na zítra
ZTRÁCÍM
TĚ Z MYSLI
V rozpoložení
nepovede žádná cesta
celý dům vzdychá
nejdřív jsem visel
jako dřevěná tužka
záhy pahýl
Vladimíra
Čerepková sa narodila vo februári 1946; debutovala roku 1963 v časopisoch
Plamen, Tvář, Mladá tvorba. Jej prvá kniha, zbierka básní Ryba k rybě
mluví vyšla až v roku 1969 vo vydavateľstve Československý spisovatel.
V tom istom roku emigrovala do Francúzska, kde žije aj dnes. V exilovom
vydavateľstve Index vydala zbierku básní Ztráta řeči (Kolín nad Rýnom,
1973).
|
|
Obálka
čísla:
Kresba archív
Obsah
čísla:
Wlodzimierz Paźniewski
Sonety demagóga
str. 3
Ján Ondruš
Z nových básní
str. 5
W. Somerset Maugham
Ani omrvinku
poviedka, rozhovor
str. 13
Vladimíra Čerepková
Tohle
str. 25
David Albahari
Snežný človek
str. 37
Leszek Engelking
Z cesty
str. 89
POSTE RESTANTE
Mladá tvorba
Ivan Laučík, Ján Buzássy,
Alta Vášová, Peter Repka, Pavel Hrúz, Ivan Štrpka,
Ivan Kadlečík, Ján Štrasser, Dušan Mitana, Dušan Dušek, Peter Zajac
str. 97
His Master´s Voice
Knižná edícia časopisu
str. 161
|
