|
EGON
BONDY: Zbytky eposu
Egon
Bondy (1930 - 2007), filozof, prozaik a básnik; autor undergroundových
románov Invalidní sourozenci, Šaman, Afganistan, Mníšek a mnohých ďalších;
jeden z najplodnejších českých básnikov (napísal a vydal viac ako dvadsať
básnických zbierok); autor filozofických prác Buddha, Útěcha z ontologie,
Otázky bytí a existence a i. Básne zaradené do zbierky Zbytky eposu
sú z Bondyho najtvorivejšieho obdobia v rokoch 1954 - 1955.
Čechy připomínají
mi nočník nejspíše
a uvažuji ve své patriotické pýše
že je z cibulkového porcelánu
na nějž i Masaryk chodil na stranu
Praha pak je v jeho přímém středu
přesnějc vysrat sám se nedovedu
Jak známo jsou lejna taká i onaká
některá jak Říp
jiná zas jak nad Řípem oblaka
některá se jako Brdy vlní
jiná v Polabí se ve pšenici sluní
některá byť je to nějaká ta kilometrů stovka
tyčí se kdesi jak Eiffelovka
Nad Prahou a
nad Čechami
budu tancovati s vámi
nad těmi místy kde už po staletí
se vždy zas něco rodí ze vší historické veteše a smetí
a se mnou budou tančit všichni ti mrtví neznámí
Ti neznámí
co maj to štěstí že zůstávaj sami
a nikdo dávno o nich neví ani
Podívejte se na
ně!
Jak o měsíc si chladí horké dlaně
Bolí je hlava
Skládají ji na podušku Mléčné dráhy
Jejich duše bučí touhou jako kráva
jejich cynismus je jemný jak lékárnické váhy
Jsou jistě nemocní
Však strašlivou touhou kopnout celou civilizaci do zadku
Co mají z aut
a z letadel a z televize
nemluvě o vašem krásném těžkém průmyslu a o výrobě děl
co ze záživek
z ledniček a z nylonové příze
když lidský život je obhospodařován jen v náhražkách a na příděl
Když nemůžeme
přejít hranice
jež dělí Československo od měsíce
budem se courat od putyky k putyce
Ty vesnice
jež ve svém vlastním hnoji stojíce
lízají měsíc věží zvonice
ty rád mám nejvíce
Po jejich smradu
jak po špagátě se k nim kradu
Už z dálky
hledám na kostele kouli ze třicetileté války
Po silnici je plno
kravských lejn
a slámy a křikem husích hejn
se chrání Kapitol i místní tejn
a zatuchlinou smrdí krámy
A v hospodách
jež všechny noří se v tajemných tmách
až do pozdního večera
vydržím přebírat hrách
Má holka zatím
sedí na prahu
a pozoruje oblohu
Má hlavu v poháru
svých dlaní
diví se zcela po staru
jaké to
slunce provádí malování
Slunce běží
dýchá stěží
chce sa vyhnout velké věži
klopýtlo -
a pod ní leží
Už je večer...
Už je večer
Trochu padá mlha
bude mokro zas
bude jinovatka bude brzo mráz
bude jistě pršet bude velká tma
budeme se z lesa
koukat lidem do okna
dřív než půjdou spát
budem se jim smát
kdo nás tady zná?
Však nikdo
|
