|
|
|
Aktuálne
Časopis Fragment / F. R. & G. (fan page) 
|
<<
späť na Fragment ročník 1987, číslo 1
Ladislav Štoll na fotografiích uveřejněných v knize (která je zajisté schválností, nebo jen medvědí službou) vypadá jako křeček, který cosi měl se zmijí. Někteří lidé mají v obličeji napsaný cleý životopis – a z této tváře podlost, zlomyslnost a krutost jen kape. Pravý portrét tohoto génia totalitarismu vyniká z knihy původních textů L. Štolla, studií, vzpomínek – a především – z korespondence, jak uvidíme za chvíli. Současník Seifertův pokoušel se postupně prosadit jako básník, kritik, teoretik, ale zastíněn talentovanějšími – „neměl šanci“: pochopil ale přímo geniálně (na konci 30-tých let!), že tou jedničkou být může – spojí-li talent s bezohlednou a absolutní mocí, jako partajový intelektuál a aparátník. V tomto poznání předešel mnohé soudruhy a byl pionýrem; oslnění mocí bylo cizí Fučíkovi, Václavkovi a jiným intelektuálům strany. Nezval dychtil po slávě, ale ne po moci, zatímco takový S. K. Neumann přímo utkvěl ve svém světě osvobozeného sexu a erotiky... Po roku 1945 mohl čtyřicátník Štoll uskutečňovat svoje představy, od roku 1948 již s abosolutní a plnou mocí krutého člověka. V knize to nejlépe dokumentuje přetištěná korespondence. Po jisté chvíli četby si uvědomíte, že ty dopisy neznamenaly dialog, výměnu názorů, ale byly to hlasy zoufalců a pochlebníků, plazící se před mocipánem. Čteme, jak E. F. Burian slibuje polepšení – „pochopíš, že jsem si ne náhodou usedl také mimo jiné znovu k prostudování dopisů Lenina Gorkému...“, čteme, jak K. Biebl po přečtení Štollovy básně spolu s přáteli „podumali, pustili jsme si na gramofonu desku Paula Robesona. Na jedné straně byla Černošsku ukolébavka a na druhé straně Robesonem čínsky zpívaný Revoluční pochod čínské lidové armády...“, a čteme dál, jak J. Glazarová, devótně se vlnící radostně oznamuje, že je v pokušení udat úřadům (r. 1940!) mladého, nikde nepracujícího surrealistického literáta, čteme listy básníků v roli prosebníků (Bezruč) i ideových souputníků – vědeckých materialistů propadlých infekci trockismu a kosmopolitnímu formalismu a teď, jako Karel Teige, doslova žebronící o život. Ve stínu šibenice se Závišem Kalandrou, jiným „přítelem“ L. Štolla, to není žádná nadsázka. Děje se tak v době, kdy vyšla Štollova denuncianská knížka „Třeicet let bojů...“, dílo, adresné tak, že víc nebylo třeba. Z knihy je patrný neutuchající obdiv Štollův k dílu tak kritizovanému: nemá nic k odvolání z práce r. 1950! Oč v knize šlo? Záminkou bylo dílo Wolkrovo a Halasovo a tzv. „kulturní boje“, které ovšem okamžitě přešly v kruté represe živých básníků a spisovatelů. Chápeme, že Štoll nemohl odvolat ani čárku, jinak by jeho celoživotní dílo spadlo jak domeček z karet. Podlost jako princip je, jak ukazuje čas, založen na příliš vratké rovnováze. – mk –
|
Obálka
čísla:
Obsah
čísla: |
|
|