|
|
|
Aktuálne
Časopis Fragment / F. R. & G. (fan page) 
|
<<
späť na Fragment ročník 1992, číslo 5 Latinské sloveso obscuro znamená zahalovat, zatemňovat, skrýt a zatajovat, adjektivum obscurus znamená temný, skrytý, utajený, nezřetelný, nesrozumitelný, adverbium znamená temně a nezřetelně, potají. Je zřejmé, že je tu významový společný jmenovatel: nejasnost, ztajenost, nezřetelnost, skrytost. Obskurantismem nemůžeme ovšem jmenovat nic v přírodních vědách, ten pojem je vyhrazen humaniorům, a to pokleslého řádu. Napájí se z mýtů křesťanské doby, jakým jsou např. gnóze, bogomilství, adamitství, kathaři, flagelanti, křesťanská věda, víra v zázraky, proroctví, alchymie, astrologie, chiromantie, zázračné lékařství, homeopatie, kouzelný proutek, kámen mudrců, parapsychologie, theosofie, spiritismus, okultismus, atp., a tedy Blawatská, Besantová, ale i Rudolf Steiner. Obskuranti nikdy nepřibíjejí svou nauku či víru na vrata anebo na sloup; šeptají si ji od úst k ústům anebo se scházejí v přísně konspirativních společenstvích. Dám příklady lidí, propadlých obskurantismu, které jsem osobně znal anebo znám: Za prvé můj neschodný přítel, kterého jsem znal přes čtyřicet let, a tedy po dobu dvou generací, měl tvrdou příchylnost k alchymii a astrologii. Alchymii považoval za geniální predikci jaderné fuze a když jsem mu namítal, že nikdo nemůže brát vážně vliv Marse nebo Jupitera na náš osud, zahalil se v pohrdlivé mlčení. Za nedávné návštěvy v Praze jsem poznal elitního člověka, který svou osobností padá tak na pět milionů jiných obyčejných lidí; položil jsem mu dvě klíčové otázky; po zlu, jeho rozedmě a šíření. Pochopitelně, že mně odpověď nedal; pak jsem mu položil otázku, zda připouští nějakou formu existence po smrti; tu začal nehtem malovat po ubruse, ale nic kloudného ze sebe nevypravil. Jedna moje kolegyně zde přímo v domě mně zcela nedávno vášnivě přednášela o životě po smrti, operujíc neustále slovem „nezničitelná energie“. Kdyby mně to byla říkala za jiných okolností a snad i jinými slovy, byl bych se na ni vrhl s onou nezničitelnou energií, neboť ona je krásná. Císař Rudolf a Valdštejn, lidé s vysoko nadprůměrnou inteligencí a nadaní k tomu mocí, vězeli po uši v obskurantismu. V obskurantismu zakmitá pýcha. Jako bych všechno věděl a ovládal, já, který přece za deset minut mohu zemřít, já, který jsem vydán strázním a utrpením jako každý druhý. Je v něm povýšenost zasvěcenců; masa nevědomých je nejvýš k politování. Gnoseologicky je to svod, odbočení. Představíme-li si poznání jako nekonečnou dálnici vedoucí rovnou k Slunci, pak jistě přehlédneme, a to na křižovatce nostalgie a romantismu, kterou přehlédneme rovněž, nepatrné odbočení vlevo, tak nepatrné, že je s hlavní silnicí téměř rovnoběžné. Tou se dáme, tam potkáme dva tři rovněž odbočivší cestující, dáme se s nimi do řeči, a jsme chyceni. V myšlení dospělého člověka se vyplácí pouze a jedině extrémní racionalisticky skepticism, všechno ostatní je možno zmírnit, i Adolfa Hitlera a obskurantismus jeho Mein Kampfu, jehož spisováním si krátil čas ve věznici v Landsbergu. Ale myslím, že tu zacházíme příliš daleko. Myšlení a veřejné projevy jeho typu čpí na hony myšlením rodile zločineckým a jsou-li navíc podbarveny obskurantismem jako např. mysticismem nordické rasy, nelze Hitlera nazvat obskurantem. Tím bychom naše obskuranty jen desauovali. Docela určitě ještě před Listopadovými událostmi 89 mně padl do oka článek nevímkde už a jak se ta paní jmenovala, který mne zaujal a který nikdy nezapomenu. Jmenoval se Pád do obskurantismu, rozuměj v Československu v knižní produkci. Samé jasnovidectví samá telepatie, telekinese, samá parapsychologie, samé návštěvy z Marsu, obyvatelé Jupiteru, jakoby se byli probudili H. G. Wells anebo Jules Verne, jenomže to byli velicí spisovatelé a řekl bych, konkrétní utopisté. Ona dáma však, autorka článku, který mám na mysli, byla úplně slušný člověk, marxistka a div neplakala nad vejdělkem a myslela všechno naprosto upřímně. Nadto měla určitě pravdu. Jen jedno tam neřekla, protože nemohla – se svým marxistickým přesvědčením se ostatně netajila. Že tu všechnu obskurantní spoušť zavinila rovněž její strana, která čtyřicet let plenila společnost a rozebrala ji na třísky, a to jak materiálně, tak duchovně. Obskurantismus pak, naše téma, jak se podává, je nutným a dokonce vynuceným východiskem z té vší nouze. Nelze-li hlavním vchodem, musí to jít postranním. Nemohou-li tudy chodit lvi, musí se tam vedrat myši a štěnice. Proutkařství, telekineze a některé otázky výběru parapsychologie, stati, protkané dokonce matematickými formulemi, ty měli pomoci z nouze zoufalé společnosti, která se po pracovním dni – ovšem jen jedna její část –pseudointelektuálně a pseudointeresantně ukájela, načež svůj úkol hledala jinde. Mohlo by se tedy říci: Obskurantismus je východ z nouze a avizo, že něco není v pořádku. Rovněž je obskurantismus výprodej, láce a okase. Není-li na skladě solidní zboží, vrháme se na šunt a smetí. Gnoseologický proces
– mluvím o člověku disponovaném – je zdlouhavý a bolestný. Vypráví se
o Sokratovi, že byl mnohokrát vidět na ulicích Atén, jak až křečovitě
stojí, divně zkroucen a naprosto neoslovitelný. Myslel. Myslitelé se
skutečně trápili. Co při myslivém procesu protrpěli Kierkegaard, Nietzsche
a Ladislav Klíma, kterému, jak uvádí jeden autor, bylo všechno už jedno,
ale nutnost uvázat si kravatu ho přivedla k zuřivosti? Důsledné myšlení
může vést, jak já myslím, jen k nihilismu. Heidegger a náš drahý Patočka
jsou toho důkazem. Ano, k nihilismu, ale k nihilismu heroickému a ovšemže
i tragickému. Ale lepší je tragická důstojnost než domovnické klepy
a naprosto neutřídéný myšlenkový zmatek v hlavě člověka, živeného obskurantní
literaturou, anebo zabředlého v příslušné oblasti.
|
Obálka
čísla:
Obsah
čísla: |
|
|