revue pre literatúru, výtvarné umenie, históriu a kritiku

 

 



 

Aktuálne

Podujatia

Archív

Redakcia

História

Knižná edícia

Predplatné

Kontakty

 

Časopis Fragment / F. R. & G. (fan page)

 

Fragment ročník 1992, číslo 9

Ivan Diviš
Nepoučitelnost a odcizené vědomí

Začnu jako v písance pro děti banálním zjštěním. Člověk má všechny vlastnosti a všechno může a zmůže; nesvede a nemůže a nezmůže jen to, co je uvnitř, v imanenci přírodních zákonů. Tj. protože neznáme kosmos zevnitř: větší než člověk jsou jen přírodní zákony, jinak má, může a zmůže všechno, a má tedy v tomto smyslu také všechny vlastnosti, všechny dostupné a pomyslitelné. Je jich nepřeberná spousta, vybíraná a míchaná v absurdní hře samou přírodou. Ale z této nepomyslitelné mnohosti přec vynikají vlastnosti, které mají lidé všichni, které nás jak houfec vězňů jáchymovským řetězem spínají a obepínají, které vytvářejí negativní solidaritu a liché společenství. Z těchto nedostatků vynikají dva: prvním je člověkova nepoučitelnost, druhou jeho komplikovaná neschopnost spočinout. Zmiňme se napřed krátce o nepoučitelnosti, o tomto doslova prokletí:

Je nepoučitelnost drobná, střední a osudově veliká. Hned příklad: otec s malým synem jdou na procházku. Je leden. Přicházejí parkem a otec Ivánkovi řekne: Ivánku, varuju tě, támhle nestoupej! Tam by ses propad! První co Ivánek udělá jest, že stoupne na označené místo, propadne se tenkým ledem do rybníka, anebo někam sjede, je po vycházce, maminka spráskne rukama, atd. Jaký je však vpravdě rozdíl mezi promáčeným Ivánkem a alkoholově nemocným panem Bartůňkem, který právě prodělává svou první odvykačku a jistě při psychotherapii neslyší: pane Bartoněk, vy jste šťastnej člověk, za týden jdete domů, to si dáte do trumpety, žejo? Ne, pan Bartůněk stopadesátkrát slyšel, aby se k alkoholu nevracel a přesto má tři dny po propuštění recidivu jak Brno.

Ačkoli člověk jako plémě od nepaměti ví, co to znamená válka byť mezi rivalisujícími signoriemi natožpak státy, natožpak kam vede válka globální, ačkoliv ne-li každý, pak každý druhý ti vypočte zla, které působí, nepoučitelné je rozněcuje nadále a znovu a znovu. Mne teď nezajímá registr válek na svatou a nesvatou, kvůli hladu nebo kvůli náboženství, mne zajímá válka jako probabilní fascinosum, protože k němu člověk stále nanovo sahá, ospravedlňuje ji do nebe volajícími infamitami, ztrácí pro ni rozum a chová se tedy přesně naopak, neboť právě rozumu má použít k tomu, aby se se soupeřem domluvil na klidu zbraní a míru. Právě naopak: obrovská kvanta prométhejské inteligence jsou lidmi vynakládána na vynalézání stále ničivějších a rafinovanějších zbraní, stále houfnějšího verbování mladých lidí, kteří teď mohou všechny své plány zapomenout a snad je hodit do stoky. Právem tedy jeden z největších amerických básníků španělského původu, ale žijící v USA, současník Carla Sandburga a předvoditel mladého Robinsona Jefferse, Santayana, praví: „Kdo je neschopen poučit se z minulosti, je nucen prožívat ji stále nanovo...“ Jakoby to ani nebyl citát, ale nějaká do věčnosti přešlá slova velkého Řeka anebo Římana, vrytá antikvou do mramorového kvádru.

S touto nepoučitelností – co se pro ni v životě natrápila jen naše generace, ale právě tak generace našich otců a dědů – souvisí podivný neklid našeho vědomí, které není schopno spočívat v sobě netknuté a čisté, ale vykazuje naopak stále hrozící odstředivé tendence, jinými slovy, touhu nebýt při sobě, ale právě mimo sebe, nebýti čistý, ale zakalen, býti vytržen ze sebe sama. Dosahuje se toho zaprvé abusem alkoholu, holucinogeny a vůbec tabletismem. Není to jen výsada lidí. I zvířata, alespoň vyšší (ale i hmyz) se ráda opíjejí, dělá jim to dobře motat se a být nenormální, viděl jsem o tom jedinečný americký film, tady už hluboko v exilu, ale už to jsou zase léta. Ovšem u těch zvířat jde o jednorázový excess, kdežto u člověka o hroznou a chronickou nemoc. Nejhorší odstředivost mysli se však vyjevuje v malé schopnosti člověka soudně myslet a vrhat se do náruče ideologií. Běda nepravým prorokům, co je to platné, když právě oni mají největší úspěch! Únik dosud nenarušeného čistého vědomí je ovšem rovněž nepoučitelností, psanou však tentokrát s velkou písmenou. Mezi hýkavým řvaním Adolfa Hitlera z rampy norimberského stadionu ke stopadesáti tisícům uniformovaných a pro svět úvahy a rozvahy zcela ztracených cvoků a mezi podobným řvaním Benita Mussoliniho, jakož i gestačně rozmáchaným zchátralcem Fidélem Castro, jak se snaží imputovat do ztracených mozkoven cosi kamsi, není sebemenší rozdíl.

Něco se antropologicky muselo stát s celým lidským rodem. Stále větší masy propadají desorientaci, nepoučitelnosti a neschopnosti dát spočinout čistému vědomí. Jestliže se tato fatální souhra opakuje po více generací, není vyloučeno, že přejde do genové výbavy a že za sto let budeme mít co činit nikoli s lidstvem, ale hordou Makaků.

Doufám, že naše manka byla naznačena srozumitelně. Jedinci anebo celé kontinenty – to na věci nic nemění – takto zasažení, začnou se záhy chovat jinak, jednat jinak, zpustoší svůj racionální, voluntární i citový život a jsou ochotni ke všemu, víc, jsou k tomu ochotni slepě a navíc nadšeně, s prokletým praporem nazdobeným nějakým bezbožeckým znamením, vysoko vztyčeným. Zachraň se, kdo můžeš! Nikdy se nepřibližuj, opusť zemi, třeba to byla desetkrát tvá bývalá vlast, nebo tě zajmou a udělají z tebe jednoho ze svých knechtů.

(Z rozhlasového vysielania rádia Slobodná Európa)

 

 

Obálka čísla:

Kresba archív

Pokochajte sa!

Obsah čísla:

Lubomír Martínek
Hledání uloupeného času
s. 3

Peter Tomášik
Básne s. 20

Péter Nádas
Náš úbohý úbožiak Sascha Anderson

s. 23

Jiří Pištora
Mezery paměti
s. 45

Vladimír Nabokov
Náhoda, Pašák
s. 55

Vladimír Burič
Básne
s. 72

Milislav Savić
Chlieb a strach

s. 77

Vít Kremlička
Vysoké nebe nad Berlínem
s. 91

Andrej Siňavskij
Prostor prózy
s. 97

Ivan Diviš
Nepoučitelnost a odcizené vědomí

s. 105

RECENZIE – POZNÁMKY
Jiří Blažek
Jaké bylo Rakousko
s. 109

Pavel Matejovič
Poézia nádeje
s. 111

Skelety a silhouety
Jiří Olič: Čs. popárt devátého decenia
s. 111

Ivan Kadlečík
Na okraj
s. 112

Časopisecký monitor
s. 113

Knižný monitor
s. 115

36 x podľa Prousta
Viktor Jerofejev
s. 116

Slawomir Mrožek
Utrpenie mladého Werthera

s. 118

Pavel Řezníček
Zvířata
(román na pokračovanie)
s. 121


 

 

c
© 1987-2014 F.R.& G. publishing
The publication of this website has been made possible by a grant from the
Fund for Central & East European Book Projects, Amsterdam.